Nazdárek lidičky :) Tímto příběhem bych vás chtěla přivítat na mém blogu, který se zrovna zrodil :) Tato povídka nebude kapitolová, ale takové už mám brzy v plánu :) Asi bych měla radši začít psát....Takže doufám, že se bude povídka líbit i když je kratší :) Samozřejmě nezapomeňte psát komentáře :) Jinak ten obrázek je rozmazaný schválně ;)
Nemohla jsem spát. Moje sestra hrozně chrápala a při usínání mě to rušilo. To ale nebyl důvod mé nespavosti.Nemohla jsem spát protože jsem až moc často přemýšlela nad svým životem. Nechtěla jsem se zabít nebo tak. Jen jsem někdy potřebovala utéct z reality, potřebovala jsem do nějakého světa snů. Snažila jsem se na nic nemyslet, mít co nejvíc prázdnou hlavu...Nešlo to. Ležela jsem na zádech a koukala do stropu. Někdy na chvíli zavřela oči, a když už jsem usínala, moje oči se najednou rozevřely. Rozevřely se a nechtěly se zavřít. A tak se stalo, že jsem do rána ležela na zádech s očima upřenýma na strop.
"Mami, něco bych potřebovala." Řekla jsem ráno mámě. Hned mě napadlo, jestli jsem neudělala chybu. Než jsem se ale stihla zmizet, máma se na mě otočila a řekla: "Co potřebuješ, drahoušku?" Zeptala jsem se jí, jak utíká z reality. Jak se ponoří do světa fantazie a dokáže tam být hodiny. "Nejlépe z reality utečeš, když budeš číst." Poradila a odešla. Nikdy mě nenapadlo dobrovolně něco číst. Ani mě nenapadlo, že bych mohla číst. Ale vím, že má máma pravdu. Máma má vždycky pravdu. Oblékla jsem se a vyrazila do knihovny.
Když jsem přišla domů, lehla jsem si s knihou do postele a začala. Jmenovala se Zlodějka knih. Slyšela jsem, že je na ni dobré hodnocení a spousta kamarádek mi ji doporučovalo. Tak jsem se k tobě dostala, říkala jsem knize v duchu. Začala jsem očima přejíždět po řádcích. Po chvíli jsem byla na páté kapitole. Na desáté. Na konci. Knihu jsem zhltla jako nic. A uvědomila jsem si, že v takovémhle světě fantazie jsem ještě nebyla.
Sešla jsem po schodech do kuchyně. Byl tam máma. Seděla u stolu a popíjela kafe. Nic nedělala, jen tak seděla a koukala do zdi. "Děkuju, že jsi mi pomohla dostat se pryč z reality." Řekla jsem jí. "Nemáš zač, broučku. Co to čteš?" Ptala se. "Spíš co jsem četla. Jmenuje se to Zlodějka knih." "Víš co bych potřebovala?" Zavrtěla jsem hlavou. "Odejít. Daleko z reálného světa." Usmála jsem se a podala jí knihu...
